Interpret:

Znouzectnost

Album:

Beat simplicitas

Už je to tak dávno, den kdy jsme se potkali 
měl každý oko jiný jak má David Bowie 
řek‘ já jsem právě přijel z moc dalekýho místa 
říkaj mi Ziggy Boy, tak kam se tu dá jít, 
kam se tu dá jít, kam se tu dá jít? 
A tak jsme se spřátelili a bylo to pokrevní 
ne, ještě ne dospělí, ale už ne děti 
prožili jsme věci, na smrt důležitý, 
on občas se mne dotknul a byl to zvláštní pocit 
byl to zvláštní pocit, byl to zvláštní pocit 
já a Ziggy Boy...
Jedno horký léto náhle někam zmizel 
potkal jsem ho na podzim a on se díval skrze mne 
stáli jsme tam chvíli, jak v Marťanské kronice 
a z rozšířených zornic hořely mu hvězdy 
hořely mu hvězdy, hořely mu hvězdy 
já a Ziggy Boy...
A to bylo naposled, co jsme se potkali 
pak už jsem ho neviděl a pořád mi chybí 
možná spadnul z nebe a možná se tam vrátil 
ty oči vidím pokaždé, když zpívá David Bowie, 
zpívá David Bowie, zpívá David Bowie 
ty jeho divný písně 
já a Ziggy Boy...
Jednou mi říkal známej řidič od andělů 
víš - já pamatuju kluka co měl tak zvláštní oči 
jedno bylo modrý a druhý bylo zelený 
a díval se tak užasle jak by byl z jiný planety 
a pak v jediný okamžik ty oči náhle vyhasly 
a zbyla jenom skořápka a neskutečný ticho 
a pak v jediný okamžik ty oči náhle vyhasly 
a zbyla jenom skořápka a dechberoucí klid... 
...a já si pořád říkám, může to být náhoda 
a že to nebyl on a jednou se zas potkáme, 
jednou se zas potkáme, jednou se zas potkáme 
já a Ziggy Boy...